O obci

Obec Jedlá leží ve výšce 515 metrů nad mořem. Nachází se na křižovatce silnic vedoucí k Ledči n/S., Pavlovicím, Bělé a Chřenovicům. Její název pochází od stromu jedle. Po staročesku se tento strom nazýval „jedla“. Podle toho můžeme soudit, že ves byla založena uprostřed lesů, v nichž byla jedle často zastoupena.

V deskách zemských se uvádí jediný známý zeman Přibík z Jedle ( Prizbik de Gedle )v roce 1388. Další zprávy jsou až ze šestnáctého století. To již vesnice patřila k ledečskému panství. Roku 1545 do obnovených desek zemských vložila Markéta Ledečská z Říčan záznam o svém majetku. Mezi jinými se zde uvádí i ves Jedlá. Pak už dějiny vesnice byly těsně spjaté s ledečským panstvím. Ke vsi patřila i osada Dobrá Voda a samota Horečky. Lidé se zde vždy živili převážně zemědělstvím. Pěstovali obilí a chovali dobytek. Ten od jara do zámrazu pásl pro celou ves obecní slouha (pastucha). V Jedlé tuto práci od nepaměti zastávala rodina Dvořákova od rybníka. Dvořákovi zastávali i službu zvoníka a museli docházet pro poštu do Ledče. Za to vše několikrát ročně dostávali z každé chalupy materiální odměnu.

Práce v zemědělství byla vždy tvrdá a zaměstnávala celé rodiny. Po roce 1850 vznikl ve vesnici obecní úřad. Skončila robota a lidé si mohli alespoň trochu oddychnout. Ke konci roku 1884 si postavili na návsi litinový kříž. Vedle něj odedávna stával dřevěný sloup se zvonem. Teprve v roce 1913 zde byla postavena větší kaplička s věžičkou, do které byl zvon umístěn. O ten však přišli v roce 1917, kdy byl odebrán pro vojenské účely. Nový zvon o váze 22 kg byl zavěšen až v roce 1926. O tento zvon přišli obyvatelé opět za druhé světové války v roce 1942. Po skončení války byl do věže kaple pořízen nový menší zvon. Dnes se s ním zvoní při úmrtí obyvatel obce.

Většina zemědělců byla soběstačná. Pálili si i vápno na hnojení polí a pro stavební práce. Vápenec pálili v pecích vykopaných do břehu pole. Naposledy zde pálili vápno v roce 1883. O roku 1879 se začalo prodávat umělé hnojivo i v Ledči a Zbraslavicích. V Jedlé byli pokrokoví rolníci, kteří se nebránili nastupující moderní době. Společně si zakoupili v roce 1880 točící mlátičku na ruční pohon. Mlátičku muselo obsluhovat několik mužů. Až později koupili žentoury a těžkou práci obstarával zvířata. Po práci se mohli, hlavně muži, občerstvit ve dvou hostincích, u Františka Holoubka čp. 6 a Josefa Prchala čp. 13, který měl i trafiku. Pivo se do Jedlé dováželo z ledečského pivovaru. V první světové válce nastoupilo ze zdejší obce službu dvacet sedm mužů. V roce 1918 museli narukovat i dva osmnáctiletí mladíci. Válka si i zde vyžádala oběti. Ke svým rodinám se nevrátili Josef Holoubek, Josef Tvrdík, František Tyrner a Václav Pospíšil.

S velikou radostí přijali lidé zprávu o konci války a o vzniku samostatné republiky. Po obdržení zprávy, 29. října 1918 spěchali do Ledče zjistit nové zprávy a radovat se ze svobody.

V roce 1919 byla na počest zrodu samostatné Československé republiky zasazena lípa Svobody. Naproti ní pak byla v roce 1935 zasazena lípa Švehlova. Ta dostala jméno po agrárním politikovi první republiky – Antonínu Švehlovi. Dodnes tu stojí pouze Švehlova lípa, protože lípa Svobody musela být poražena na příkaz německých úřadů v roce 1940.

Děti docházely do školy v Chřenovicích. Obec si však vymohla vlastní jednotřídní expozituru školy v roce 1908. Ta se pak v roce 1914 stala školou samostatnou. Vyučovalo se v pronajaté chalupě čp. 1. Začaly také přípravy k postavení vlastní obecní školy. Válka však tyto plány odsunula. Jednání o stavbě se znovu obnovilo v roce 1920. Trvalo ještě šest let, než byla škola slavnostně 6. února 1926 otevřena. Ihned se v ní začalo vyučovat a vystřídala se v ní řada učitelů.

Nezapomenutelný se stal Václav Zvoník. Ten založil obecní knihovnu, hrál s dětmi divadlo a pořádal ve vsi stromkové slavnosti, při nichž se vysazovali po vesnici a okolí nové stromky. V jedelské škole se vyučovalo až do roku 1973. V tomto roce byla pro malý počet dětí zrušena a děti pak dojížděly do školy v Ledči nad Sázavou.

V samostatné vlasti se započal rozvíjet i kulturní život. Jedelští si založili v roce 1921 divadelní sbor při místní osvětové komisi. Sehráli celou řadu českých her, které měli ohlas mezi obecenstvem. Vedl je divadelní nadšenec a lesní správce Alfréd Bernas. Soubor se udržel až do začátku druhé světové války. Obnoven byl po roce 1945. Ochotníci si postavili nové jeviště, bohatě vybavené s několika proměnami kulis. Ročně zde sehráli několik představení, se kterými zajížděli i do okolních obcí. Činnost souboru skončila nejen nedostatkem mladých lidí, ale i s nástupem televize.

Civilizační pokrok se nevyhnul ani Jedlé. Petrolejové lampy byly vystřídány žárovkami v roce 1928. V tomto roce se podařilo do celé obce zavést elektrický proud.

O lepší spojení se světem se počátkem třicátých let pokusil Karel Tušla. Zavedl první autobusovou linku z Ledče do Zbraslavic. Dosud museli lidé chodit k posázavské dráze do Chřenovic nebo k zastávce „ Pod hradem“. Po roce provozování této služby zanechal. Stav silnic byl velmi nedobrý a silně ovlivňoval technický stav autobusu. První silnice zde byla postavena již v roce 1880. Vedla z Chřenovic přes Jedlou a Bělou do Červených Janovic. Silnice z Jedlé do Ledče nad Sázavou se lidé dočkali až za jedenáct let.

Obec zaznamenala úbytek obyvatel. Při sčítání v roce 1930 zde bylo jednatřicet domů a v nich 119 obyvatel. Byl to úbytek 45 obyvatel od roku 1912.

Těžké období pro obyvatele nastalo po německé okupaci. Velké dodávky obilí, masa a dalších potravin měly za příčinu i nedostatek potravin v obci. Práceschopní občané museli nastoupit na práci pro Říši. Byli nasazeni do vlašimské kapslovny, do dolů na Fiolníku a na ražení tunelu u Havlíčkova Brodu. Byla odvlečena i židovská rodina hajného Engelberta Veselky. Všichni si po skončení války oddechli.

Radost netrvala dlouho. Přišel rok 1948, který přinesl politický převrat. Podle sovětského vzoru se začala zakládat jednotná zemědělská družstva. V Jedlé bylo založeno v roce 1956. Dlouho se neudrželo a během dvou měsíců se rozpadlo. Příští rok však bylo založeno družstvo nové, do kterého již vstoupili všichni rolníci v obci.

Ke zrušení ledečského okresu došlo v roce 1960. Obec se tak stala součástí okresu Havlíčkův Brod. V roce 1961 došlo ke sloučení místního JZD se sousedními družstvy v Chřenovicích a v Bělé. Za dva roky se sloučily i místní národní výbory – Jedlá, Chřenovice, Dobrá Voda, Bělá a Tasice.

Další slučování jednotného zemědělského družstva proběhlo v roce 1975. Do tohoto centralizovaného družstva byly zahrnuty obce a osady Chřenovice, Jedlá, Bělá, Dobrá Voda, Tasice, Habrek, Obrvaň, Souboř, Vrbka, Sechov, Kozlov, Leština u Kozlova a Olešná.

Přestože v minulosti ve vsi byly časté požáry, hasičský sbor zde byl založen až v roce 1958.

Velká změna nastala po změně politických a hospodářských poměrů v roce 1989. JZD se přeměnilo na zemědělské družstvo. Mnoho bývalých majitelů polí se přihlásilo o navrácení půdy. Na takto získané půdě však nechtěli pracovat, ale pouze ji pronajímat. Velká část obyvatel Chřenovic si přála návrat obecního úřadu do vesnice a tak v roce 1992 došlo k rozdělení obcí. K Jedlé, tak jako v minulosti, patří osada Dobrá Voda a samota Horečky. V obci nastalo mnoho pozitivních změn, i když nelze zapomínat řadu dobrých věcí, které se v obci v minulosti udělaly. Lidé mohli opět soukromě podnikat. Obec se dočkala i nového pohostinství – vinárny manželů Petra a Jiřiny Zvolenských v domě čp. 30

Současní představitelé obce se snaží o co největší zvelebení své vesnice, která má v současnosti devatenáct domů a šestačtyřicet obyvatel.